Současnost obce:Boží mlýny melou.. .672 let od 1. písemné zmínky o Merbolticích (rok 1352)

V roce 1989 vznikaly organizace Občanského fóra, v děčínské organizaci působil můj bratr František. Pozvala jsem ho do Merboltic na veřejnou schůzi s občany. Schůzka se konala na sále bývalé Jednoty a přišlo velké množství lidí, všichni chtěli samostatnou obec, protože se střediskovou obcí Verneřice nebyl nikdo spokojen.To byl první impulz pro osamostatnění naší obce.První volby do zastupitelstva obce proběhly v listopadu roku 1990. Starostou se stal pan Petr Zavřel, místostarostou pan Stanislav Šalda. Během čtyřletého volebního období byla rekonstruována budova obecního úřadu, proběhly opravy mostů a autobusových čekáren. byly založeny dva třešňové sady, jejichž výsadba se doplňovala i během mého starostování.Od roku 1990 do roku 2010 jsem dělala kronikářku.
V roce 1994 jsem byla poprvé zvolena starostkou obce a potom ještě v letech 1998, 2002 a 2006. V roce 2010 jsem byla zvolena do zastupitelstva obce, kandidovala jsem na starostku, ale jako jediná "opoziční" členka zastupitelstva jsem neměla od ostatních členů žádnou oporu.
Během čtyř volebních období, kdy jsem pro obec dělala všechno, co jsem mohla a uměla, jsem pobírala pouze část svého zákonem stanoveného platu a obci jsem tak ušetřila cca 2 mil. Kč. Při kontrole hospodaření obce (auditu) jsem byla upozorněna, že porušuji zákon tím, že nepobírám zákonný plat a okrádám stát na odvodech z platu. Toto jsem si zjišťovala i na ministerstvu, kde mi potvrdili, že musím jako uvolněná starostka brát měsíční odměnu v plné výši, a nemohu se jí zřeknout, ani zastupitelstvo do její výše nesmí zasahovat. Pouze dva roky ze šestnácti jsem pobírala celý svůj zákonný plat,
Abych alespoň trochu ulehčila obecnímu rozpočtu.nebrala jsem si peníze za vykonané pracovní cesty, tzv. cesťáky. Po volbách 2010 už se starostovský plat v zastupitelstvu vůbec neřešil, to vyplynulo automaticky. Ale samochvála smrdí a za blbost se platí. Volby 2010 mě hodně ponaučily: Každý dobrý skutek je po zásluze potrestán, v nouzi poznáš přítele, kam vítr, tam plášť atd. O pravdivosti těchto přísloví se přesvědčili i starostové v okolních obcích.
Co se mi za těch 16 let v obci podařilo ? Určitě si nevzpomenu na všechno, je to opravdu dlouhá doba a nebyla to vždy procházka růžovou zahrádkou. Zažila jsem například krach dvou bank, kde měla naše obec svůj účet. Naštěstí jsme přišli jen asi o 15 tisíc Kč. Ale když byl obecní účet zablokován, nemohly se platit faktury atd, nebylo to příjemné. Nerada také vzpomínám na dva smutné případy, kdy nešťastnou náhodou zahynuli merboltičtí občané. Jednomu jsem musela zajistit pohřeb, protože nikoho neměl Také jsem musela zvládnout dvě povodně v obci. Naštěstí bylo víc té příjemné práce: záchrana středověké zvonice, zřízení kaple sv. Kateřiny ve zvonici,veřejná sbírka a zakoupení nového zvonu z jejího výtěžku (130 tisíc Kč),sedm let jsem každou neděli zvonila poledne a dělala jsem to ráda - vůbec mě to neobtěžovalo, další sbírka probíhá - při mém odchodu z funkce bylo na další zvon vybráno něco přes 140 tisíc Kč, nová rozhledna na Strážném vrchu, nový hřbitov (stavěli si ho sami občané), oprava cest, rekonstrukce veřejného osvětlení, zavedení telefonu do obce ( v roce 1994 byla v obci jediná telefonní přípojka), internet na úřad a do knihovny, úpravy a rozšíření veřejné knihovny, dětský kroužek Delfínek -který jsem vedla 6 let, vybavení kanceláří úřadu (při mém nástupu v roce 1994 zde byly staré vyřazené kusy nábytku z Okresního úřadu a dva třínohé stoly opřené o sebe, aby stály), zabezpečovací zařízení na úřadě, nové stropy a podlahy na úřadě, zavedla jsem třídění odpadů, vyřídila jsem povolení k odběru vod a provozování veřejného vodovodu (vodovod papírově neexistoval- musela jsem nechat vypracovat dodatečnou projektovou dokumentaci, zlegalizovat stavbu vodojemu, pramenní štoly a ochranných pásem vodního zdroje atd), obec má už 99 % svého historického majetku, oprava opěrných zdí, oprava obecních mostů, připravila jsem kompletní projekt dětského hřiště včetně stavebního povolení, kompletní projekt včetně podání žádosti o dotaci z programu Zelená úsporám na výměnu oken, dveří a zateplení půdy na budově úřadu, hasiči dostali darem Avii, zakoupila jsem jim motorovou pilu a plovoucí čerpadlo, dále byly postupně zakoupeny dva křovinořezy a pojezdová sekačka, veřejný vodovod byl opatřen dávkovačem na chlór na solární pohon( než byl nainstalován dávkovač chlóru, třikrát týdně jsem chodila chlórovat vodu do vodojemu ručně - za každého počasí !), vodovodní řad byl opatřen redukčním ventilem a novými ventily naproti oú, každý rok jsem vyřídila dotace na mzdy dělníků na veřejně prospěšných pracích, kteří prováděli úklid a sekání obce a hlavně pracovali v obecních lesích, které jsem převzala od Lesů ČR v roce 1994 (v obecních lesích byly zasázeny nové lesní kultury nejméně na dvaceti pasekách na Novosedle, Strážném, Loučném, Zaječím vrchu a Kamenci)), každý rok jsem podávala žádost o dotaci na práce v lesích (pouze v roce 2010 jsme dotaci neobdrželi - kraj neměl peníze),zřídilo se hřiště na malý fotbal (tam dřív rostl plevel a nálety), každý rok probíhaly brigády na úklid obce, zavedla jsem soutěž Merboltická buchta a Kvetoucí Merboltice, Konal se dětský den a rozloučení s prázdninami, den matek a setkání důchodců, zábavy, mše ve zvonici k svátku sv. Kateřiny, slet sokolů na rozhledně, setkání německých rodáků, mikulášská besídka s ohňostrojem a vítání občánků, navštívili jsme biskupa litoměřického s občany obce, jeli jsme do Brna na požehnání základního kamene budoucího kostela papežem, na kolech jsme absolvovali vyjížďku s hejtmanem, zařídila jsem obci znak a prapor, seniorům nad 70 let jsme dávali k narozeninám dárky, oddávala jsem a také jsme tu měli jednu zlatou svatbu, každý rok probíhalo očkování psů, zhotovili jsme urbanistickou studii a územní plán, obec byla členem mikroregionu Buková hora, později Sdružení obcí Benešovska, vznikla přírodní rezervace Kamenná hůra a obec byla prohlášena vesnickou památkovou zónou, třikrát jsem obec přihlásila do soutěže Vesnice roku a vždy jsme získali ocenení., máme mnoho pohledů pro turisty, turistické známky a vizitky, webové stránky, proběhla překládka vysokotlakého potrubí plynu, pokládka optického kabelu, doplňovali jsme výsadbu ovocných stromů na veřejných prostranstvích, pořádali jsme slunovrat na Strážném, pálení čarodějnic, den otevřených dveří na úřadě, pořádaly se kulturní akce - pokud ještě bylo kde (ve škole např. vystoupení známých zpěváků -Helekal, Procházka), chtěla jsem ještě přebudovat místní zchátralé koupaliště na přírodní rybník a jeho okolí na vesnickou náves, na úřadě jsem chtěla zřídit zasedací a obřadní síň, postavit hasičárnu, nový kostel....To už jsem nestihla.... V roce 1998 se naskytla výhodná koupě budovy bývalé Jednoty s velkým sálem a dalšími prostorami, navrhla jsem zastupitelstvu, aby tuto budovu obec koupila, protože nemáme žádné prostory pro pořádání různých akcí. Zastupitelstvo však díky jednomu svému členu, tuto jedinečnou a neopakovatelnou nabídku neschválilo. Dnes je budova prodaná, v obci je pouze jedna hospoda bez sálu a žádné prostory k pořádání společenských akcí tu nejsou.
Rozloučení starostů obcí Benešovska před volbami proběhlo na mé pozvání v Merbolticích, většina z nás svou dlouholetou funkci neobhájila. Všude ze stejného důvodu - údajně to už chtělo změnu.
Změna je život, to beru ! Jak jsem se té změny bála, teď jsem nadmíru spokojená, starostí jsem si užila dost, vždyť jsem do funkce šla ve 35 letech, se třemi dětmi, velkým domem a zahradou, což mi dalo opravdu zabrat ! Teď si ten klid opravdu užívám !!! Navíc mám čisté svědomí, že jsem pro obec pracovala ráda, nevedly mě k tomu zištné důvody a vidina vysokého platu, ušetřila jsem obci peníze a věnovala jsem se své práci na úkor své rodiny. Vždy byla na prvním místě obec a až potom děti, a domácnost. Bohužel jsem vždy nemohla každému vyhovět, i když jsem se o to snažila. Rozumný člověk to uznal, hloupý mi hned oznámil "nebudu tě za to volit". Tak to prostě chodí. Teď, když o tom píšu a vzpomínám na chování některých lidí, už se tomu jen usmívám. Nejsem žádná světice, mám plno chyb a hříchů jako každý z vás, ale obec Merboltice pro mě byla, je a bude svatá. Mám ji ráda, znám ji jjako "svoje boty", lidi jsem poznávala po hlase, když přišli na úřad, ani jsem je nemusela vidět a věděla jsem, kdo přišel, včetně chalupářů. Znám zpaměti skoro všechna domovní čísla a vím kdo kde bydlí, také čísla parcel si v mnoha případech pamatuji. Znám všechny děti, které se během 20 let v obci narodily , ty nejstarší, které jsem vítala do života, už chodí na střední školy. Do funkce jsem nastoupila jako matka tří dětí a odešla z ní jako babička tří vnoučat.

V obci zůstalo už jen několik "starousedlíků", kteří přišli do Merboltic po válce. Jsou to: pan František Kučera, paní Anna Kýblová, paní Věra Ledašilová, paní Alena Ulrichová, paní Valentina Novotná, paní Wilma Vaňová. Ostatní zemřeli, nebo se odstěhovali.
Děti některých starousedlíků tu zůstaly, některé odešly. Třeba naše rodina Kučerových tu žije už v páté generaci. Pamatuji si původní obyvatele téměř ze všech zdejších domů, nechce se mi ani věřit, jak mnoho jich už není mezi námi. Merboltice jsou plné nových lidí, kteří si tu koupili chalupy po původních obyvatelích. Už to není, co to bývalo. Dřív tu byla jedna hospoda v čp. 51, to byla pravá vesnická hospůdka ! Tam se scházeli všichni bez rozdílu. Ještě před tím byla hospoda naproti obecnímu úřadu ve staré budově se sálem. Později na tomto místě byla postavena budova Jednoty s rovnou střechou, dnes Kovoagrex.Jezdily tu autobusy tak, aby se mohl člověk dostat do práce, autobus jezdil v sobotu i v neděli.Byl tu obchod s potravinami, když byl zavřený kvůli dovolené nebo nemoci, jezdila sem pojízdná prodejna. Byla tady pošta, škola a školka, kostel a hřbitov, rozhledna s hostincem, tři kravíny plné dojnic, prasečák, odchovna mladého skotu a husárna. Fungoval místní rozhlas, z kterého kromě úředních hlášení zněly písně na přání. Hasiči měli pojízdné auto i stříkačku a konala se hasičská cvičení, nepř. se zavlažovaly brambory na kopci nad obecním úřadem (hasičskou stříkačkou). Hasiči také pořádali zábavy. Hrál se tu fotbal, hřiště bylo kousek pod bytovkami, dnes je tam pole. Kopalo se také za školou.Kolem roku 1970 se vybudoval vodovod, postavila budova Jednoty a koupaliště. Bruslilo se na rybníku za naším domem. Je to už dávno, co spolu lidi drželi. Dnes je všechno jinak, obec je rozdělená, nevím jestli je to podle toho, kdo je jak bohatý nebo kdo je jak vzdělaný, nebo kdo odkud pochází, a nebo možná kdo má svou hlavu a nenechá sebou manipulovat proti tomu, který chce udávat směr dění. Ať je to jak chce, Merboltice se s odchodem původních obyvatel změnily k nepoznání. A to je velká škoda.
Přesto mám tuhle vesničku ráda.

V září 2015 jsem rezignovala na svůj mandát v zastupitelstvu obce - po 21 letech, měla jsem pro to vážné důvody a docela jsem si oddychla - mám klid.