Nejrůznější informace o Merbolticích:Boží mlýny melou.. .672 let od 1. písemné zmínky o Merbolticích (rok 1352)

Merboltice mají svůj vodovod (viz níže Veřejný vodovod). Voda je tak cítit chlórem, že se někdy ani nedá pít. Koupat se v ní Bohužel musíme a bojíme se alergie. Na úpravu už "upravené" pitné vody jsme si pořídili filtrační konvice. Přefiltrovaná voda je zbavená všech nečistot i chemikálií. Dříve jsme kupovali vodu balenou, ale byli jsme zavaleni petláhvemi. S filtrační konvicí tento problém zmizel. Filtry jsou sice dost drahé, ale zdraví je přednější. Chlór je rakovinotvorná látka, která se z vody nedá odstranit převařením, ani nijak nevyprchá, protože se ve vodě přemění na látky, které jsou karcinogenní jako samotný chlór. Pitná voda nesmí být cítit chlórem, a když je cítit, znamená to, že není správně upravená.
Doporučuji filtrační konvici.

Obec Merboltice má svůj veřejný vodovod, který zásobuje pitnou vodou část vesnice. Pramenní štola a vodojem se stavěl někdy v letech 1972-1973. Vodovodní řad byl postaven až k budově bývalé Jednoty, v roce 1980 byl rozšířen k čp. 59 (tady bydlím, na zahradě máme skruž, ve které řad končí) a odtud pokračují už jen soukromé přípojky k čp. 12, 134, 125, 132, 133, 62 a 60. Voda v pramenní štole je velmi často znečišťována povrchovou vodou při deštích a tání sněhu, což má za následek přítomnost bakterií. Proto se musí voda upravovat chlórováním. K vodojemu není zavedena elektřina, proto jsem dlouhá léta chlórovala vodu ručně - každý druhý den jsem musela nalévat do vodojemu chlór. Později jsem nechala do prameniště nainstalovat dávkovač na chlór na baterii, ten se musel však často kontrolovat a doplňovat chlórem, byl dost poruchový, takže zase došlo na ruční chlórování. Chtěla jsem obci ušetřit (a ušetřila) nemalé výdaje za budování elektrické přípojky - vodojem leží na vzdáleném místě a zavést tam elektřinu by bylo drahé. Asi tak před pěti lety jsme zabudovali do vodojemu dávkovač na chlór na solární pohon. (pokračování)

Solární dávkovač má však nevýhodu - při zatažené obloze dávkuje chlór jen v základním nastavení. Proto jsem znovu "dochlórovávala" ručně. Pokud se po deštích nebo tání objevily bakterie, vždy se vodojem mechanicky vyčistil, vydezinfikoval a zvýšila se chlorace. Za celých 16 let nebyly s vodou větší problémy. Pokud došlo k poruše, vždy to bylo na soukromé přípojce. K vyrovnání tlaku vody v horní a dolní části řadu byl naproti obecnímu úřadu nainstalován na řad redukční ventil a v další šachtě vyměněny ventily. Pramen, vodojem, ochranné pásmo a část řadu leží na pozemcích Pozemkového fondu. Minimálně 3x jsem PF písemně žádala o převod těchto pozemků obci, naposledy v roce 2010. Projektové podklady ke stavbě vodovodu se nedochovaly, proto jsem musela nechat vypracovat dodatečný projekt, aby obec mohla žádat stavební úřad o legalizaci stavby a následně žádat o povolení k odběru vod a o povolení k provozování veřejného vodovodu. Každý rok jsou povinné 3 rozbory vody, pokaždé z jiného místa. Odběratelé platí za 1 m3 vody 13,-Kč, množství odebrané vody se počítá podle tabulek.

Odpadové hospodářství v Merbolticích bylo do roku 1990 na katastrofální úrovni. Naše obec spadala pod střediskovou obec Verneřice. Popelnice jsme vůbec neznali, odpadky se sypaly kam se dalo, ještě v dnešní době je možné najít staré odpady na různých částech vesnice. Po osamostatnění Merboltic se zavedl svoz odpadů, domácnosti dostaly popelnice. Od roku 1994 svážela odpady firma Rettman-Jeřala z České Lípy, později Technické služby Děčín, ty tu působí dodnes. Zavedla jsem třídění odpadů (papír, plasty, tetrapaky, sklo, drobný elektroodpad), dvakrát do roka mobilní svoz odpadů (nebezpečný, elektroodpad, kov, velkoobjemový atd). Popelnice nebo pytle musí mít každý. Poplatek se platí ve výši 500,-Kč za osobu, u chalupářů 500,-Kč za objekt.