V roce 1929 měla obec Rabenstein asi 90 obyvatel se 17 domy. Obyvatelé byli většinou německé národnosti a římskokatolického náboženství. Živili se zemědělstvím, dřevorubectvím, obchodovali s máslem a část docházela do zaměstnání jinam, jako tovární dělníci. Rovněž i lidé z Novosedla a Podlesí. Obyvatelé zde někdy měli i blaho bytné žití. Z větší části však toto žití bylo spíše zlé. Například v letech 1770 - 1772 bylo obilí díky mokrému podzimu tak drahé, že lidé museli jíst i náhražkové suroviny. Jistý člověk z Malé Bukoviny píše: " Představte si, co hladu a nouze prořili. Semleli slámu, píci nebo řezanku, travní semeno a žaludy a to upekli. Mnozí lidé umírali hladem "
V létě roku 1771 se počasí nezlepšilo, teprve 4 týdny po Jakubu, což je 25. července, mohlo být započato se žněmi. Koncem srpna byly žně a oves o Martinu (11.listopadu) vytahován ze sněhu a svazován. Přitom mnoha lidem omrzly ruce. Ani v létě roku 1772 vzhledem k suchému létu nybyly dobré žně, protože obil pranic neneslo. Chudí lidé neměli peněz a museli jíst i trávu.
Počasí mělo vůbec mnohokrát na svědomí úmrtí lidí, či hlad, ale i zdánlivý blahobyt. Například se mnohokrát vyskytly teplé zimy, a to v následujících letech: 1289, 1328, 1373, 1420, 1427, 1439, 1471, 1505, 1514, 1520, 1524, 1529, 1538, 1585, 1587, 1591, 1604, 1609, 1613, 1617, 1625, 1642, 1659, 1662, 1722, 1748, 1795, 1802. Například v roce 1289 nosily mladé ženy do kostela o vánocích a svátku Tří králů věnce z fialek, obilí a máku, ale i jiných květin, které vyrostly na různých místech. V roce 1420 bylo tak teplo, že na Novosedle v březnu kvetly stromy a v Polabí v dubnu kvetlo víno. V květnu byly třešně již zralé. V roce 1524 kvetly o vánocích fialky na úpatí Kikschova vrchu (Merboltický les). V roce 1727 v lednu nebyla již vytápěna jediná místnost. V roce 1825 byla také zvláště teplá zima.
Existovaly však také velmi kruté zimy. Silná a krutá zima byla v letech: 1801, 1802, 1844, 1870-71 a 1929. V roce 1870 byly viditelné mnohé severní záře, a to 14., 20., 24. a 25. října. Začátek v 18.00 a trvala do 23.00 hodin. Dne 27.10. byl konec s velkou noční bouřkou. Rok 1929 zůstal ve vzpomínkách svou mimořádně tuhou zimou. Teploměr ukazoval v únoru nejvíce -36 st.C. Dlouhotrvající zimy přinesly s sebou i další následky. V březnu a začátkem dubna byla země ještě do hloubky 1,5 m promrzlá a kořeny stromů nemohly přijímat v tomto čase ze země žádnou výživu. Stalo se, že téměř všechny třšně, hrušně, mnohé meruňky a ořeší uschly. Celé překrásné aleje stromů byly zničeny a po desetiletí bude trvat, než všechny škody budou nahrazeny. Kromě rozmarů počasí lidé v těchto obcích (Novosedlo, Podlesí, Havraní), ale i z celého povodí Ploučnice, museli čelit i jiným pohromám. Od roku 1634 do roku 1650 řádil v Dolní Polici, Novosedle a Havraním mor. V roce 1635 zemřelo v katastrální obci 97 lidí na tuto strašnou nemoc. Vymíraly celé rodiny. Další pohromy existovaly v podobě zemětřesení. Počínaje 11. stoletím až po naše časy (rok 1930, kdy se psala dolnopolická kronika) postihovala údolí Ploučnice také zemětřesení. V katastrální obci byla zaznamenána toto zemětřesení se zvláštní silou: v roce 1256, dne 30.12. odpoledne - zemětřesení v celých Čechách.Nejsilnější mezi Bautza (?) a Kravařemi přes Žandov. V roce 1347 dne 17.1. v 11 hodin zemětřesení v severních Čechách, zvláště mezi Lípou a Litoměřicemi přes Rabensteinskou vysočinu. V roce 1348 dne 25.1. zbořilo dům čp. 4 - majitel neznámý. V roce 1469 v létě bylo tak strašlivé zemětřesení, jak vypráví kronika - lidé v Havraní se domnívali, že jejich domy budou zbořeny. V roce 1690 dne 15. a 16.9. před čvrt na 6 odpoledne a čtvrt na 1 v noci v povodí Ploučnice bylo zemětřesení tak silné, že lidé ze spánku se probouzeli a utíkali ze strachu do polních cest. V roce 1690 dne 4.12. odpoledne ve 4 hodiny bylo silné zemětřesení zvláště mezi Stvolínkami a Algersdorfem (Valkeřicemi). V roce 1770 dne 5. a 6.1. bylo silné zemětřesení u Horní a Dolní Police až po Benešov nad Ploučnicí. Aby toho nebylo málo, za třicetileté války táhla vojska nepřátelská císařská, která zemi drancovala a zabíjela i za sousto chleba. Na konci roku 1634 stojí zmínka, že v církevní farnosti polické od Michala /29.září) do konce roku 1634 zemřelo 200 lidí, většinou byli pohřbeni mimo hřbitov, nebo zůstali napospas dravcům. Lid vytrpěl mnoho následkem třicetileté války. V obou obcích se našly po několika letech ještě spustlá hospodářství.
***************
Podívejme se radši, jak vypadala kuchyně v oněch dobách, její vybavení a co lidé jedli, nebo s čím se museli spokojit. Sládkova kuchyně koncem 18. a začátkem 19. století (od roku 1750 do roku 1820):
Hospodyně dřívějších časů neměla tolik nádobí na vaření, tolik praktického kuchyňského náčiní a malých strojků, jako máme my v naší moderní kuchyni (rozumí se kolem roku 1930). V poličce na na nádobí staré selky zaplnily hoření přihrádky pestře malované kameninové talíře, které byly používány jen při slavnostních příležitostech nebo o posvícení. kromě toho stálo v poličce na nádobí několik mís, pekáčů krajáčů z hlíny, které byly uvnitř polévané. vedle poličky viselo dřevěné dírkované prkénko, do kterého byly zastrčeny plechové lžíce, naběračky, dřevěné vařečky a kvedlačky zhotovené z koruny jedle (v oněch dobách byla v našich lesích i jedle zcela běžným stromem). Potom dřevěná slánka, nádoba na nudle, moučné sítko, několik kuchyňských prkének a nad stolem u stropu připevněná pěchovačka a trdlo na tření máku. Pro mléčné hospodářství veliká máselnice pro přípravu másle, lis na tvaroh a syřidlo. To byly kuchyňské potřeby. Předkové, zejména pra-prabáby by spráskly ruce, kdyby spatřily naši moderní kuchyni (rok 1930).
Stará sedlákova kuchyně měla velká, většinou zeleně polévaná kachlová kamna s jedinou troubou a s jedním železným nebo měděným zazděným měděncem. Lavice u kamen sloužila na ohřívání v zimě. Zdivo pece vyčnívalo ve světnici a bylo využíváno k lenošení a jako místo ke spánku.
***********************
Teď něco jídle
Obyvatelé sami vozili obilí do mlýna. Mlynář měl své mleče, ti obdrželi otruby, černou nebo chlebovou mouku, nebo světlý druh mouky (výtažek). Výtažku bylo používáno k různým jídlům (zápražka). Již tehdy existovaly jáhly, rýže a kroupy. Ještě v dřívějších dobách připravovali obyvatelé mouku a kroupy ve vlastních k tomu zhotovených stoupách, které se dávaly do pohybu nohama. Z jemné mouky pekli lívance a maznce. Dříve nebývalo lisovaného droždí, jent tekuté pivní. Cukr také nebyl, vzhledem k jeho vysoké ceně. Sladilo se medem, později sirupem. Sladkých jídel bylo málo. Sůl bývala nakupována v sudech. Neexistovala káva, ráno byla polévka. Polední jídlo - plévka, nějaké hlavní jídlo. Dále také máslo a chléb s tvarohem, večer zase polévka a chléb. Polévky bývaly tyto: zakvedlaná mléčná nebo podmáslová, pražená, kyselovodová, polévka z kvásku, ovocná, pivní. O posvícení se dávala polévka z masa. Hlavní jídla byla tato: nudle, chlupaté knedlíky, nastavované kroupy, krupicová nebo rýžová kaše, kaše z prosa nebo brambor. Omáčky: česneková, mléčná, křenová, sladká a hořká, koprová nebo cibulová. Masitá jídla: uzené vepřové, domácí porážka, vuřty, zřídka hovězí maso. Moučníky: vysoká buchta, okřínová buchta, olejová buchta, olejové šišky, máslové, tukové, sirupové a tvarohové řezy, posvícenské koláče. Příkrmy: kysané zelí, pečené ovoce, sušené švestky...
Vánoční jídelníček: pražená kroupová polévka, pražený hrách, rýžová krupice, kyselé houby, makové mléko, tažené těsto, vařené pražené ovoce, jablka, plody. Jak je vidět, tehdejší lidé jedli velmi střídmě a zdravě. Také v té době vlastně neexistovaly nemoci, které známe dnes a za které v první řadě může naše nesprávná strava, ve které je obsaženo mnoho tuku, soli a řada látek, které nám zrovna moc neprospívají.
**************
Podle dolnopolické kroniky bývalo kolem okolních vesnic nádherné okolí, jak tomu nasvědčuje popis turistické cesty na Hudberg (Strážný), nebo na Steinberg (Kamenec) u Merboltic.
...Steinberg s ledovými prameny leží na Mertendorfských pozemcích, stoupání a prohlídka je doporučována v mnoha časopisech, a to na cestě třeba přes Novosedlo. Od stanice Horní Police vede přímá, krásná cesta přes Novosedlo na Hudberg a Steinberg (na Strážný to bylo asi 4 km, na Kamenec asi 5,5 - 6 km). V okolí cesty je mnoho krásných stromů, mnohé sady a z různých míst dokonalý a daleký výhled. Turistům je tato cesta velmi doporučována. Novosedlo leží v idilicky chráněné poloze uprostřed lesa, obklopeno kol dokola ovocným stromovím, takřka na úpatí Hudbergu. Cesta z Novosedla na Hudberg vede nádhernými soukromými lesy a trvá asi půl hodiny...
Dolnopolická kronika se dále zmiňuje o 1. světové válce (1914-1918):
...V Rakousku byla 25.7.1914 nařízena částečná a 31.7.1914 všeobecná mobilizace, což mělo tyto následky:
- nedostatek drobných mincí
- byli vyzváni v domech ponechaní muži, aby dávali pozor se střelnou zbraní v ruce u vchodu a východu z obce na nepřátelské vyzvědace a aby je eventuelně zadrželi
- nastalo značné zvýšení cen všech potravin, zvláště u masa, mouky, rýže atd.
...Dne 22.3.1916 museli být předvedeni před vojenskou komisi v Děčíně všichni velcí psi. Na podzim roku 1916 přišla výzva, aby byly sejmuty z kostelních věží zvony, které měly být použity na výrobu kanónů. Po válce pak bylo nalezeno mnoho rozbitých zvonů v silničních příkopech. Dne 21.11.1916 zemřel císař František Josef I. a jeho synovec převzal vládu se svou italskou manželkou Zitou - dal svým občanům válečné plány. Ona přitom byla největší vyzvědačkou a její manžel nejsprostší pijan v Rakousku. Dnem 24.10.1918 začíná rozpad fronty na Piavě a v Tyrolích - české,chorvatské, slovenské maďarské a bosenské pluky prohlásily, že nebudou bojovat proti Angličanům a Francouzům. 2.11. se pak zřekl vlády císař Karel. byly vyhlášeny samostatné republiky německorakouské, maďarské a české.
Existoval pomník padlým , nedochoval se ani nevíme kde stál, zachovala se jen jeho fotka. Na pomníku bylo napsáno:
Hromadný válečný hrob - na paměť padlým kamarádům a válečným veteránům z roku 1905, na paměť těch, kteří padli v 1.světové válce.
Ober Politz 27 mrtvých (Horní Police)
Waldek 7 (Podlesí)
Stalpen 3 (Stoupno u Horní Police)
Hofberk 1 (Dvorsko u Horní Police)
Nieder Politz 6 (Dolní Police)
Neugrund 1 (Novosedlo)
Rabenstein 4 (Havraní)
Nikdy nezapomeneme, kamarádi 1922
Po roce 1945 byly celé rodiny deportovány do Německa, a tím vlastně začala zkáza osady Havraní. Začaly být demolovány domy, i když ještě v padesátých letech zde žila jedna rodina. První poválečný předseda měl snahu vše předělávat, domy byly rozebírány na jiné stavby. Zvonička byla zničena, snad spálena,ovocné stromy vykáceny, v té době zanikla spousta míst v okolí Havraní, Novosedla, Podlesí, Strážného, Horní i Dolní Police. Podobný osud potkal i vesnice na úpatí dnešní Bukové hory, německy dříve Zinkenstein. Byly to Velké Stínky (Gross Zinken), Malé Stínky (Kleine Zinken), Althummel (šeský název není znám).
Informace mi poskytl pan Vladislav Hohenkreuz.
| návštěvníků stránky | |
|---|---|
| celkem | 314 361 |
