Svet-Stranek.cz
Boží mlýny melou.. .664 let od 1. písemné zmínky o Merbolticích,
Obec Merboltice a já

Z historie okolních vesnic:Boží mlýny melou.. .664 let od 1. písemné zmínky o Merbolticích,

Z historie okolních vesnic

Z dolnopolické kroniky:
 
Listina o založení katastrální obce
---------------------------------------
Písaři pamětní knihy p. Karlu Zimmermanovi, redaktoru zpráv severočeského spolku pro výzkum domoviny a turistiku, se podařilo nahlédnout do původního listu pro kupní smlouvy kláštera doxanského o zakoupení celého majetku okolí Kravař. Podle této koupě byly založeny osady:
 
Znění listiny z roku 1226
----------------------------
Vysoce veleváženým hrabatům říšským, také veleváženým a urozeným rytířům a příznivým pánům.
Od Otakara Přemysla dáno.
protože uznávám Vaši prosbu zákonně za správnou, proto jsem dovolil z mého kláštera doxanského zanechati práva a majetek a býti nápomocen k založení pravdy a starých zvyků. Protože jsou Kravaře věnováním a koupí oprávněny převzíti od kláštera soudce z mé obce a rozděliti založení osad, zvláště oprávnění uděleno soudcům obecním z Kravař pod dozorem soudců z Litoměřic, soudcové mají na to podle dobrého vědomí a svědomí dávati pozor, že při zakládání osad bylo přesně dbáno, aby každá nově založená osada byla položena do co nejlepšího údolí nebo vysočiny, aby tyto osady zůstaly uchovány při elementárních výsledcích před vážným nebezpečím. právě požadované povolení založení následujících osad byly podle předběžných plánů vyhověny a to Robač, Jonsdorf, Sch"onwald, Javorská, Heřmanice, Valteřice, Horní Police, Dolní Police, Novosedlo a Benešov.
(tolik z listiny)
 
Popis krajiny kolem vesnic Havraní, Novosedlo, Podlesí podle dolnopolické kroniky:
------------------------------------------------------------------------------------
Rabenstein (Havraní), německý název vesnice, která stávala na druhém nejvyšším bodu pod Hudbergem (Strážným). Tato vesnice patřila dříve k Nieder Politz (Dolní Police). O 178 m výše, než Neugrund (Novosedlo) a 4 km od Ober Politz (Horní Police) v severní části Rabensteinské vyvýšeniny a jiho západně od Horní Police. Pro svou vysokou polohu (asi 500 m.n.m.) měla i drsné podnebí, neboť ničím nechráněna stála vlastně proti severní straně. Je jisté, že tato obec byla založena již mnohem dříve (1226), ale první záznamy o ní pocházejí až z roku.....(nečitelné)
rabensteinská vysočina bohatá na krásný rozhled krajinou je až500 m vysoká. Kozí vrch (419 m n.m.) a Hohschanberg (423 m.n.m.) (pravděpodobně Merboltický kopec).

V roce 1929 měla obec Rabenstein asi 90 obyvatel se 17 domy. Obyvatelé byli většinou německé národnosti a římskokatolického náboženství. Živili se zemědělstvím, dřevorubectvím, obchodovali s máslem a část docházela do zaměstnání jinam, jako tovární dělníci. Rovněž i lidé z Novosedla a Podlesí. Obyvatelé zde někdy měli i blaho bytné žití. Z větší části však toto žití bylo spíše zlé. Například v letech 1770 - 1772 bylo obilí díky mokrému podzimu tak drahé, že lidé museli jíst i náhražkové suroviny. Jistý člověk z Malé Bukoviny  píše: " Představte si, co hladu a nouze prořili. Semleli slámu, píci nebo řezanku, travní semeno a žaludy  a to upekli. Mnozí lidé umírali hladem "

V létě roku 1771 se počasí nezlepšilo, teprve 4 týdny po Jakubu, což je 25. července, mohlo být započato se žněmi. Koncem srpna byly žně a oves o Martinu (11.listopadu) vytahován ze sněhu a svazován. Přitom mnoha lidem omrzly ruce. Ani v létě roku 1772 vzhledem k suchému létu nybyly dobré žně, protože obil pranic neneslo. Chudí lidé neměli peněz a museli jíst i trávu.

Počasí mělo vůbec mnohokrát na svědomí úmrtí lidí, či hlad, ale i zdánlivý blahobyt. Například se mnohokrát vyskytly teplé zimy, a to v následujících letech: 1289, 1328, 1373, 1420, 1427, 1439, 1471, 1505, 1514, 1520, 1524, 1529, 1538, 1585, 1587, 1591, 1604, 1609, 1613, 1617, 1625, 1642, 1659, 1662, 1722, 1748, 1795, 1802. Například v roce 1289 nosily mladé ženy do kostela o vánocích a svátku Tří králů věnce z fialek, obilí a máku, ale i jiných květin, které vyrostly na různých místech. V roce 1420 bylo tak teplo, že na Novosedle v březnu kvetly stromy a v Polabí v dubnu kvetlo víno. V květnu byly třešně již zralé. V roce 1524 kvetly o vánocích fialky na úpatí Kikschova vrchu (Merboltický les). V roce 1727 v lednu nebyla již vytápěna jediná místnost. V roce 1825 byla také zvláště teplá zima.

Existovaly však také velmi kruté zimy. Silná a krutá zima byla v letech: 1801, 1802, 1844, 1870-71 a 1929. V roce 1870 byly viditelné mnohé severní záře, a to 14., 20., 24. a 25. října. Začátek v 18.00 a trvala do 23.00 hodin. Dne 27.10. byl konec s velkou noční bouřkou. Rok 1929 zůstal ve vzpomínkách svou mimořádně tuhou zimou.  Teploměr ukazoval v únoru nejvíce -36 st.C. Dlouhotrvající zimy přinesly s sebou i další následky. V březnu a začátkem dubna byla země ještě do hloubky 1,5 m promrzlá a kořeny stromů nemohly přijímat v tomto čase ze země žádnou výživu. Stalo se, že téměř všechny třšně, hrušně, mnohé meruňky a ořeší uschly. Celé překrásné aleje stromů byly zničeny a po desetiletí bude trvat, než všechny škody budou nahrazeny. Kromě rozmarů počasí lidé v těchto obcích (Novosedlo, Podlesí, Havraní), ale i z celého povodí Ploučnice, museli čelit i jiným pohromám. Od roku 1634 do roku 1650 řádil v Dolní Polici, Novosedle a Havraním mor. V roce 1635 zemřelo v katastrální obci 97 lidí na tuto strašnou nemoc. Vymíraly celé rodiny. Další pohromy existovaly v podobě zemětřesení. Počínaje 11. stoletím až po naše časy (rok 1930, kdy se psala dolnopolická kronika) postihovala údolí Ploučnice také zemětřesení. V katastrální obci byla zaznamenána toto zemětřesení se zvláštní silou: v roce 1256, dne 30.12. odpoledne - zemětřesení v celých Čechách.Nejsilnější mezi Bautza (?) a Kravařemi přes Žandov. V roce 1347 dne 17.1. v 11 hodin zemětřesení v severních Čechách, zvláště mezi Lípou a Litoměřicemi přes Rabensteinskou vysočinu. V roce 1348 dne 25.1. zbořilo dům čp. 4 - majitel neznámý. V roce 1469 v létě bylo tak strašlivé zemětřesení, jak vypráví kronika - lidé v Havraní se domnívali, že jejich domy budou zbořeny. V roce 1690 dne 15. a 16.9. před čvrt na 6 odpoledne a čtvrt na 1 v noci v povodí Ploučnice bylo zemětřesení tak silné, že lidé ze spánku se probouzeli a utíkali ze strachu do polních cest. V roce 1690 dne 4.12. odpoledne ve 4 hodiny bylo silné zemětřesení zvláště mezi Stvolínkami a Algersdorfem (Valkeřicemi). V roce 1770 dne 5. a 6.1. bylo silné zemětřesení u Horní a Dolní Police až po Benešov nad Ploučnicí. Aby toho nebylo málo, za třicetileté války táhla vojska nepřátelská císařská, která zemi drancovala a zabíjela i za sousto chleba. Na konci roku 1634 stojí zmínka, že v církevní farnosti polické od Michala /29.září) do konce roku 1634 zemřelo 200 lidí, většinou byli pohřbeni mimo hřbitov, nebo zůstali napospas dravcům. Lid vytrpěl mnoho následkem třicetileté války. V obou obcích se našly po několika letech ještě spustlá hospodářství.

                         ***************

Podívejme se radši, jak vypadala kuchyně v oněch dobách, její vybavení a co lidé jedli, nebo s čím se museli spokojit. Sládkova kuchyně koncem 18. a začátkem 19. století (od roku 1750 do roku 1820):

Hospodyně dřívějších časů neměla tolik nádobí na vaření, tolik praktického kuchyňského náčiní a malých strojků, jako máme my v naší moderní kuchyni (rozumí se kolem roku 1930). V poličce na na nádobí staré selky zaplnily hoření přihrádky pestře malované kameninové talíře, které byly používány jen při slavnostních příležitostech nebo o posvícení. kromě toho stálo v poličce na nádobí několik mís, pekáčů krajáčů z hlíny, které byly uvnitř polévané. vedle poličky viselo dřevěné dírkované prkénko, do kterého byly zastrčeny plechové lžíce, naběračky, dřevěné vařečky a kvedlačky zhotovené z koruny jedle (v oněch dobách byla v našich lesích i jedle zcela běžným stromem).  Potom dřevěná slánka, nádoba na nudle, moučné sítko, několik kuchyňských prkének a nad stolem u stropu připevněná pěchovačka a trdlo na tření máku. Pro mléčné hospodářství veliká máselnice pro přípravu másle, lis na tvaroh a syřidlo. To byly kuchyňské potřeby. Předkové, zejména pra-prabáby by spráskly ruce, kdyby spatřily naši moderní kuchyni (rok 1930).

Stará sedlákova kuchyně měla velká, většinou zeleně polévaná kachlová kamna s jedinou troubou a s jedním železným nebo měděným zazděným měděncem. Lavice u kamen sloužila na ohřívání v zimě. Zdivo pece vyčnívalo ve světnici a bylo využíváno k lenošení a jako místo ke spánku.

                  

                       ***********************

 

Teď něco jídle

Obyvatelé sami vozili obilí do mlýna. Mlynář měl své mleče, ti obdrželi otruby, černou nebo chlebovou mouku, nebo světlý druh mouky (výtažek). Výtažku bylo používáno k různým jídlům (zápražka). Již tehdy existovaly jáhly, rýže a kroupy.  Ještě v dřívějších dobách připravovali obyvatelé mouku a kroupy ve vlastních k tomu zhotovených stoupách, které se dávaly do pohybu nohama. Z jemné mouky pekli lívance a maznce. Dříve nebývalo lisovaného droždí, jent tekuté pivní. Cukr také nebyl, vzhledem k jeho vysoké ceně. Sladilo se medem, později sirupem. Sladkých jídel bylo málo. Sůl bývala nakupována v sudech. Neexistovala káva, ráno byla polévka. Polední jídlo - plévka, nějaké hlavní jídlo. Dále také máslo a chléb s tvarohem, večer zase polévka a chléb. Polévky bývaly tyto: zakvedlaná mléčná nebo podmáslová, pražená, kyselovodová, polévka z kvásku, ovocná, pivní. O posvícení se dávala polévka z masa. Hlavní jídla byla tato: nudle, chlupaté knedlíky, nastavované kroupy, krupicová nebo rýžová kaše, kaše z prosa nebo brambor. Omáčky: česneková, mléčná, křenová, sladká a hořká, koprová nebo cibulová. Masitá jídla: uzené vepřové, domácí porážka, vuřty, zřídka hovězí maso. Moučníky: vysoká buchta, okřínová buchta, olejová buchta, olejové šišky, máslové, tukové, sirupové a tvarohové řezy, posvícenské koláče. Příkrmy: kysané zelí, pečené ovoce, sušené švestky...

Vánoční jídelníček: pražená kroupová polévka, pražený hrách, rýžová krupice, kyselé houby, makové mléko, tažené těsto, vařené pražené ovoce, jablka, plody. Jak je vidět, tehdejší lidé jedli velmi střídmě a zdravě. Také v té době vlastně neexistovaly nemoci, které známe dnes a za které v první řadě může naše nesprávná strava, ve které je obsaženo mnoho tuku, soli a řada látek, které nám zrovna moc neprospívají.

                           **************

 

Podle dolnopolické kroniky bývalo kolem okolních vesnic nádherné okolí, jak tomu nasvědčuje popis turistické cesty na Hudberg (Strážný), nebo na Steinberg (Kamenec) u Merboltic.

...Steinberg s ledovými prameny leží na Mertendorfských pozemcích, stoupání a prohlídka je doporučována v mnoha časopisech, a to na cestě třeba přes Novosedlo. Od stanice Horní Police vede přímá, krásná cesta přes Novosedlo na Hudberg a Steinberg (na Strážný to bylo asi 4 km, na Kamenec asi 5,5 - 6 km). V okolí cesty je mnoho krásných stromů, mnohé sady a z různých míst dokonalý a daleký výhled. Turistům je tato cesta velmi doporučována. Novosedlo leží v  idilicky chráněné poloze uprostřed lesa, obklopeno kol dokola ovocným stromovím, takřka na úpatí Hudbergu. Cesta z Novosedla na Hudberg vede nádhernými soukromými lesy a trvá asi půl hodiny...

Dolnopolická kronika se dále zmiňuje o 1. světové válce (1914-1918):

...V Rakousku byla 25.7.1914 nařízena částečná a 31.7.1914 všeobecná mobilizace, což mělo  tyto následky:

- nedostatek drobných mincí

- byli vyzváni v domech ponechaní muži, aby dávali pozor se střelnou zbraní v ruce u vchodu a východu z obce na nepřátelské vyzvědace a aby je eventuelně zadrželi

- nastalo značné zvýšení cen všech potravin, zvláště u masa, mouky, rýže atd.

...Dne 22.3.1916 museli být předvedeni před vojenskou komisi v Děčíně všichni velcí psi. Na podzim roku 1916 přišla výzva, aby byly sejmuty z kostelních věží zvony, které měly být použity na výrobu kanónů. Po válce pak bylo nalezeno mnoho rozbitých zvonů v silničních příkopech. Dne 21.11.1916 zemřel císař František Josef I. a jeho synovec převzal vládu se svou italskou manželkou Zitou - dal svým občanům válečné plány. Ona přitom byla největší vyzvědačkou a její manžel nejsprostší pijan v Rakousku. Dnem 24.10.1918 začíná rozpad fronty na Piavě a v Tyrolích - české,chorvatské, slovenské maďarské a bosenské pluky prohlásily, že nebudou bojovat proti Angličanům a Francouzům. 2.11. se pak zřekl vlády císař Karel. byly vyhlášeny samostatné republiky německorakouské, maďarské a české.

Existoval pomník padlým , nedochoval se ani nevíme kde stál, zachovala se jen jeho fotka. Na pomníku bylo napsáno:

Hromadný válečný hrob - na paměť padlým kamarádům a válečným veteránům z roku 1905, na paměť těch, kteří padli v 1.světové válce.

Ober Politz              27 mrtvých    (Horní Police)

Waldek                     7                (Podlesí)

Stalpen                     3               (Stoupno u Horní Police)

Hofberk                     1               (Dvorsko u Horní Police)

Nieder Politz               6               (Dolní Police)

Neugrund                   1                (Novosedlo)

Rabenstein                 4                (Havraní)

Nikdy nezapomeneme, kamarádi 1922

 

Po roce 1945 byly celé rodiny deportovány do Německa, a tím vlastně začala zkáza osady Havraní. Začaly být demolovány domy, i když ještě v padesátých letech zde žila jedna rodina. První poválečný předseda měl snahu vše předělávat, domy byly rozebírány na jiné stavby. Zvonička byla zničena, snad spálena,ovocné stromy vykáceny, v té době zanikla spousta míst v okolí Havraní, Novosedla, Podlesí, Strážného, Horní i Dolní Police. Podobný osud potkal i vesnice na úpatí dnešní Bukové hory, německy dříve Zinkenstein. Byly to Velké Stínky (Gross Zinken), Malé Stínky (Kleine Zinken),  Althummel (šeský název není znám).

 

Informace mi poskytl pan Vladislav Hohenkreuz.

návštěvníků stránky
celkem74 111